Přímluva do ticha.

"Jakmile na ničem nezáleží, není co zachraňovat.”

Text, který právě čtete, se snaží osvětlit neutěšenou situaci mimolidských bližních. Je skromnou přímluvou za jejich životy nikoli jen, ale především, před srdci křesťanů a církve. Předkládá, co pro nás znamená pochopení významu zbytečného utrpení, které se před svátkem narození Krista šíří ulicemi obcí a přechází do našich domovů.

Zanedlouho se na veřejnosti větších či menších měst České republiky objeví prázdné kádě na prodej “vánočních” kaprů. V někom z nás probouzejí pocity těšení, radosti nebo je vnímáme jako běžnou součást přicházejících Vánoc. Pro jiné jsou zase předzvěstí, kým si brzy řádně naplnit svá břicha a třeba si před tím na malou chvíli v roce “legálně” vyzkoušet, jaký je to vlastně pocit - “zabít”.

A proč ne právě při příležitosti oslavy Ježíšova narození?

Většina z nás se však děsí toho, že by s námi bylo takto zacházeno: surové vytržení z přirozeného domova, několikahodinový transport, namáčknutí v těsném prostoru bez možnosti pohybu a možnosti nadechnutí se, dlouhé čekání na smrt, které je následováno veřejnou popravou nejen před zraky našich bližních...

Ani jeden z těchto prožitků by si nikdo z nás dobrovolně nezvolil. Proč tedy zbytečně způsobovat bolest ostatním cítícím tvorům? Proč zbytečně působit bolest už tak nemocnému světu?

Milí bratři a sestry, ve jménu Chrámu živočichů Vás prosíme: sdílejte tuto “Přímluvu zastání do ticha” svému srdci se všemi v okolí. Odmítněte nemilosrdné chování člověka k mimolidským bližním. Není nutné být součástí zbytečných poprav. “Nezabiješ - zbytečně”, by mělo být základním srozumitelným křesťanským postojem k milosrdnému soužití nás všech. Kdo jiný by měl jít příkladem, než člověk s božským darem víry, rozumu a vynalézavosti? Není na čase myslet na to, co naše brutální (třebaže nepřímé) chování způsobuje přírodě, potažmo ostatním tvorům v zajetí velkochovů nebo hluboko pod hladinou…

Naše planeta trpí. Noviny jsou plné každodenních zpráv o smutných osudech mimolidských bližních, kteří buď po stovkách vymírají on-line ve "volné" přírodě, nebo jsou rovnou po miliardách koseni kvůli masu, mléku a vejci rukou člověka. Uvedené miliardy neobsahují zmařené životy za účelem testování nesmyslné kosmetiky nebo ošacení. Sbohem 17 milionů norků…

České Vánoce s pár miliony kapříků jsou sice kapkou v moři problémů, mohou se však lehce stát symbolem smíření a příležitostí ke změně, na kterou netrpělivě čeká nejen nemocná planeta, ale také naše děti, které naivně věří, že jim předáme něco méně zničeného, než bylo předáno nám…

Na závěr text od amerického spisovatele Matthew Scullyho.

Vezmeme-li slova Izajáše vážně, možná, že jeho vize království pokoje mezi vším stvořením a očekávaný obrat v historii lidstva již přichází: nikoliv jako tíživá morální povinnost, ale úžasná morální příležitost. Přichází čas, kdy služba zvířat není nám již potřebná, a člověk, je-li spravedlivý, se obrátí k trpícím tvorům jemu svěřeným, od norků, vepřů, krav, slonů až po velryby, a řekne: „Jste propuštěni“. Předkládám vám tento jednoduchý návrh, týkající se zvířat chovaných pro jejich kůži a pro jejich maso. Je na nás se rozhodnout, zda je budeme dál držet v temnotě, aby poprvé spatřili slunce teprve při cestě na jatka; nebo je pustíme ven, kde je slunce a vánek, kde si mohou hrát a spát a skotačit se svými druhy – pro mne by to bylo snadné rozhodnutí. Propusťte je! Nechte je užít jejich pomíjivý čas na této zemi a přestaňte je přivádět na svět jenom proto, aby trpěla a byla zabíjena. Vím, jak nepatrný se člověku zdá ten jejich život, naplněný malými radostmi, starostí o jejich mláďata a unikáním před dravci. Ale je to život, který jim byl určen, a to nikoliv lidským chovatelem, ale jejich Stvořitelem. Je to všechno, co mají. Nám se to zdá tak málo – ale pro ně je to celý svět.

Chrám živočichů