"Tvrdost lidských srdcí"

Rozhovor s Markem Drápalem, předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE a zakladatelem České křesťanské enviromentální sítě.

Na úvod bych Vám rád poděkoval, že jste si udělal čas na Chrám živočichů - těšíme se na Vaše postřehy, názory, informace. Rád bych Vás poprosil, zdali byste krátce představil, co jsou body církevní environmentální certifikace, které zaštiťuje spolek Česká křesťanská environmentální síť, jehož jste předsedou.

Církevní environmentální certifikace je takový administrativně nenáročný seznam bodů, který umožňuje rychle identifikovat oblasti, kde dochází k interakci mezi životem farnosti a Božím stvořením (přírodou). Smyslem této certifikace je, vedle vlastního snížení ekologické stopy, podpora zájmu křesťanů o ochranu Božího stvoření. Veškerá opatření a body certifikace jsou rozebrány v příručce Péče o životní prostředí v církvích - ­praktická příručka, která je dostupná on-line.

Nejen z médií slýcháme už téměř každodenně velmi nelichotivé zprávy o stavu modré planety. Jednu z cest, jak zmírnit negativní působení člověka, je nabídka dodržování vámi zmíněných zásad. Kterou byste vyzdvihl jako nejdůležitější?

Body certifikace jsou povětšinou velmi konkrétní a praktické. Jejich síla vynikne, až když tvoří celek. Čím úplnější, tím lepší. Pokud bych měl vybrat nejdůležitější aspekt porušenosti vztahu křesťanů k Božímu stvoření, tak by to byla ztráta soucitu a sounáležitosti s přírodou. Bez tohoto úzkého osobního vztahu s dílem Stvořitele nelze očekávat upřímnou ochranu životního prostředí. Stejně tak jako Ježíš přirovnává svůj vztah s lidmi k pastýři, který zná své ovce jménem, i my musíme osobně a důvěrně poznat zvířata, rostliny, skály, mokřady, řeky, potoky,...

Za "dveřmi" zuří válka, v televizi, která ždímá kilowatty drahé energie, pozorujeme neštěstí v podobě zemětřesení - na všech "frontách" umírají desítky tisíc lidí. Je teď vhodný čas být eko? Jak lidi přesvědčit o nutných "čistých" zásadách, když spousta obyvatel žije z ruky do pusy?

Naprostá většina ekologických opatření je současně i ekonomických. Vlastní střešní fotovoltaická elektrárna vyrábí elektřinu pro domácnost bez ohledu na spekulace na burzách, vlastní či lokální zemědělská produkce zajistí potraviny, i když se zavřou hranice. Zateplení objektu, snižování teplot, úsporné spotřebiče, omezení nadspotřeby či plýtvání je spolehlivá cesta k úsporám.

Jaký je Váš názor na Zelenou dohodu pro Evropu? Green Deal je pro mnohé sprosťárna, ze které mají profit jen bohatí vyvolení. Podaří se naplnit evropské cíle být klimaticky neutrální?

Napravit porušenost světa je vždy složité. Restrikce reagující na hříšnost často omezují svobodu všech, nejen hříšníků, a mívají zneužitelné skuliny. Přesto je role těchto omezení těžko nahraditelná. Každý se v autoškole učí, že alkohol za volant nepatří, každý ví, že jsou za to přísné tresty a přesto je mnoho těch, kteří tento zákaz poruší, často s tragickým koncem. Ten, kdo přísně dodržuje tento zákaz, se může právem cítit omezován, když je na své cestě zastaven policií a musí prokazovat, že nepil. Stejně tak Green Deal může někomu připadat příliš omezující. Nenapadá mě ale jiný demokratický mechanismus, jak dosáhnout klimatické neutrality v rozumném čase.

Vraťme se ke církevnímu ekokodexu. Nebojíte se toho, že může působit příliš fanaticky? Navíc třeba ten systém bodování…

Environmentální certifikace dává farnostem a sborům svobodu v tom, jaké body v dané kategorii splní. Bodový systém je pouhý mechanismus, který pomáhá splnit dostatečný počet relativně velmi snadno splnitelných doporučení. Jednotlivé body certifikace jsme podrobně diskutovali jak v církvi, tak s odborníky a zařadili je s kritickým odstupem a bez zaujatosti. O fanatismu tedy opravdu nelze hovořit.

Řadu opatření by pro člověka neměl být problém přijmout. Líbí se nám např. upřednostnění rostlinné stravy před živočišnou. V knize O Bohu a pelikánech - Teologie úcty k životu píše J. B. McDaniel "Přijetím bezmasé stravy může být jistým druhem svátosti, denním rituálem, jímž se podílíme na Boží touze po míru na zemi a jímž se, když ho praktikujeme, samotného Božího míru účastníme. Když uvážíme, že často pociťujeme nemohoucnost něco ve světě změnit, může být denní rituál vegetariánství jedinečným způsobem posilující. Jednoduchým aktem pozvednutí k ústům se naše vidlička může stát mečem, nebo pluhem”. Nestálo by ale to tuto skutečnost ještě více zdůraznit?

Jistě by stálo za to celou řadu míst detailněji rozvést, ale pak by již nešlo o stručnou příručku, ale rozsáhlou monografii. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Jak jsem již napsal, výhodou je komplexnost certifikace, která nevynechává žádnou z interakcí mezi církevním a životním prostředím.

Nechystáte "lite" verzi kodexu pro rodiny a jednotlivce?

Podle našeho názoru je současná certifikace již "lite", ale pro farnosti a sbory jsme přeci jen "lite" verzi připravili. Tam, kde teprve vztah k Božímu stvoření klíčí, je možné se zapojit do Sítě Zelených zrnek: http://ckes.cz/zelena-zrnka/

Někdy máme pocit, že církev zaspala, namísto aby byla tahounem změn - můžeme zmínit úctu k životu celkově - zahrnující kamarády zvířata. Co jí v tom brání se jich veřejně zastat, a stavit je stále na více než nižší stupeň oproti člověku?

Při pohledu do církevní historie vidíme, že hlasů, které se zastávají Božího stvoření byla celá řada. To, že jejich hlas nebyl slyšet, má jistě celou řadu příčin, ale myslím, že tou hlavní je tvrdost lidských srdcí. Lidé nechtějí slyšet sténání "lidiček v kožíškách" i celého Božího stvoření.

Poslední otázka je před námi - co Vám v poslední době udělalo největší radost a na co se nejvíce těšíte?

Největší radost jsem měl z toho, když jsem viděl, jak na rybníku, který jsem zbudoval na místě bývalé skládky, hraje hokej našich pět dětí se svými kamarády. Nejvíce se ale těším na to, až skončí válka...

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický