Rozhovor “Vytvářet mosty pro sjednocování” s filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem

Chrám živočichů patřil mezi mediální partnery nedávno uskutečněného Mezinárodního kongresu zdraví 2023. Děkuji, že Vás mohu znovu vyzpovídat a předat tak čtenářům ozvěny této akce.

Byl poslední ročník Mezinárodního kongresu zdraví nějak výrazně jiný oproti těm minulým a lze už říct, jestli splnil Vaše očekávání?

Ano, byl a nesporně splnil. Byl jiný v tom, že účastníci mohli kongres navštívit osobně. Měli jsme tu mnoho, mnoho významných osobností z celého světa. Kongresu se zúčastnilo téměř 2000 účastníků, z toho 370 fyzicky, z 55 zemí světa, a bylo zde předneseno více než 140 prezentací.

Je ale něco, čím vážení hosté překvapili Vás? Stalo se něco nečekaného, nějaké překvapení? Zájemce určitě neměl nouzi dozvědět se nové informace a poznatky z oblasti tradiční, komplementární a integrativní medicíny a ostatních oborů zdravotnictví.

Opět musím odpovědět kladně. Jedním z překvapení byla organizace kongresu, kde organizátoři odvedli opravdu výbornou práci, což mnozí z účastníků vyjadřovali ještě týdny po kongresu poděkováním a výrazem úcty. Byli to často lidé, kteří navštívili mnoho kongresů v celém světě. Takže to byla opravdu velká pochvala. Dále to byla úroveň příspěvků, které se týkaly výzkumů, dalších zkušeností a to i z oblastí, které se blížily k oblasti medicíny EBM. Vždyť kongres nesl záštitu pana profesora MUDr. Julia Špičáka CSc., který svou přítomností tomuto kongresu napomáhal splnit i jednu z jeho úloh – propojovat světy TCIM (tradiční, komplementární a integrativní medicíny) a medicíny EBM (klasické medicíny).

Kongres navštívila také jeho excelence J.E. p. Hemant Harishchandra Kotalwar – velvyslanec Indické republiky v České republice. Bylo nám to velkou ctí a všichni účastníci si této návštěvy velmi vážili. Do kongresu se připojovali také prezentující z celého světa - i to bylo velmi přínosné. Tento kongres je svého druhu první v České republice.

Zástupci předsednictva kongresu byli přijati v Parlamentu České republiky. Byli zde lidé z WHO, Cambridge, Cornellovy univerzity a dalších mnoha organizací . Byli to velmi vzdělaní odborníci často s titulem profesor. Také to bylo, na české poměry, svým způsobem výjimečné. Jak jsem mohl zaznamenat, určitá část veřejnosti oblastem TCIM nevěří, ale to rozhodně v tomto kongresu neplatí. Byli to často vysoce vzdělaní lidé s velkou vědeckou erudicí. Dva dny po skončení jsem odlétal do Říma na celosvětový kongres integrativní medicíny, který se odehrával v katolické univerzitě Angelicum v centru Říma. Bylo tam přibližně 500 lékařů, protože zde se jednalo o medicínu, která používá alternativní postupy. Náš kongres vzbudil velký zájem a byly zde navázány významné kontakty s představiteli světových organizací. Byla to taková tečka za pražským kongresem. Myslím si, že i to byl veliký úspěch.

Na chvilku se koukněme do budoucnosti – už jste se začal těšit na příští setkání? Kdy proběhne a máte už nějaký nápad, co byste chtěl třeba změnit nebo vylepšit?

Celý život se všichni učíme. Samozřejmě, že i my jako organizátoři, tedy Institut pro TCIM/CAM – jehož jsem ředitelem, na tom jsme stejně. Nyní již začínáme pracovat i když další ročník kongresu, ve dvouletých cyklech, bude v roce 2025. Již nyní se hlásí lidé, kteří mají zájem, lidé, kteří by se rádi stali účastníky předsednictva kongresu a k mé veliké potěše jsou to například lidé z významných univerzit.

Existuje jinde ve světě nějaká podobná akce jako byl tento kongres tradiční a komplementární medicíny?

Kongres, který se odehrál v Praze je v něčem výjimečný. Vrátím se ještě k římskému kongresu – jednání, které zde proběhlo se zástupci některých vládních organizací, dle některých názorů, umístilo Prahu na mapu světa vedle Londýna, Paříže, Říma a New Yorku.

Základním smyslem akce bylo vytvářet mosty a hlavně přinášet informace do odborné i laické veřejnosti, ale také vytvořit dokument, který by vyjádřil společnou ochotu nebo společnou vůli pro sjednocování našich snah. Vždyť na kongresu byly velké evropské i světové organizace. Ať už to byl EUROCAM, ANME, nebo svaz SALUS – který má napojení na Evropský parlament atd.

Cílem je přinášet lidem rozumnou, bezpečnou a co nejširší pomoc pro využití všech zdrojů, které jsou k dispozici a které jsou objektivní.

Stihl jste si už vybrat zaslouženou dovolenou? Je nějaké místo, které byste našim čtenářům doporučil navštívit? Například z pohledu duševní osvěty…

Na nějaké velké cestování nebyl čas. Na dovolenou, na kterou se ptáte, jsem se velmi těšil, ale po skončení kongresu jsem zjistil, že to úplně tak nebude, protože je tu ještě rozsáhlá agenda – korespondence, zpracování výsledků z kongresu. Také připravujeme sborník.

Například zde můžete na stránkách nalézt jednotlivé prezentace přímým linkem. Nemusíte sledovat celý kongres, ale najdete si své téma a pomocí tohoto linku si můžete vyslechnout právě tu jednu jedinou přednášku. Tato možnost je zatím, myslím ve světovém měřítku, neobvyklá.

A co osvěta zdravotní? Co byste doporučil člověku, aby zůstal zdravý co nejdelší dobu a neměl automaticky spojené stáří s tím, že je normální být nemocný a na práškách? Jakou roli v tom hraje duševní rozpoložení?

Samozřejmě velkou, stejně jako hmotné rozpoložení a stejně jako silové rozpoložení. Každá z těch částí má stejný vliv a stejnou potřebnost. Necítím se příliš dobře v roli někoho, kdo by měl lidem předepisovat, jak mají žít. Jsem vegetarián, nepiji alkohol, nekouřím, snažím se nerozčilovat – to je zase v té duševní části atd., atd.

Rozvíjím svůj vztah k tomu, co nás obklopuje, což se projeví i tím, že člověk zažívá určitý vjem sjednocení a to je podle mě důležité.

Jestliže už je člověk nevyléčitelně nemocný, měl by podle Vás mít možnost se sám rozhodnout umřít nebo si stav, třeba, bohužel, často bolestného umírání, prožít až do konce?

Je to otázka, nad kterou se svádějí diskuze již velmi dlouho. Myslím si, že pravda je kdesi uprostřed. Medicína udělala velký pokrok v tišení bolesti, na druhou stranu stále ještě ta věc není zcela, v některých případech, uspokojivě vyřešena.

Když tu není relevantní naděje pro další pokračování života, a život by byl sčítáním velkých bolestí, je to pravděpodobně aktuální rozhodnutí. Je tu problém se zneužitím - ať už vědomým, či nevědomým. Mnoho lidí, domnívám se, přece jen by při tom rozhodování mohli sklouznout k příliš snadným a krátkým procesům. Vidím zde určitou roli filosofů, lékařů, koneckonců i právníků tak, aby tato možnost byla k dispozici, ale ne zcela zneužitelná.

Myslím si, že eutanázie patří do rodiny prostředků zdravotních, i když to zní divně, protože udržovat život za každou cenu v nesnesitelných podmínkách…

Víte, ono se hezky káže, když Vás nic nesnesitelně nebolí, a když už není žádná naděje. Svým způsobem by mohlo být velmi poučné navštívit nějakou velkou spádovou neurologii, kde jsou lidé trpící nesnesitelnými bolestmi bez možnosti pomoci. Musí se najít jakási rozumná cesta, která zde bude v nějakém „dvacátém šuplíku dole vlevo“ k dispozici – pokud by se shledalo, že jiná cesta není. Nejsem rozhodně pro bezbřehou eutanázii, tedy odcházení z malicherných důvodů. Ostatně i dnes lidé často eutanázii provádějí ve svých suicidálních pokusech, kdy často z důvodů ne příliš vážných... Otázka zní „kdo to má posoudit“, rozumíte? Utrpení hmotné, utrpení psychické. Často jsou zde také přítomny duševní poruchy, které vedou ke zkratkovitému jednání, kdy suicidita není ani pravá – je to následek duševní nemoci. Čili toto je velmi široké téma a je potřeba se mu věnovat velmi důsledně a to nikoliv z fundamentálních pozic, tedy zásadního příznivce nebo odpírače, ale diskuze by, podle mne, měla být vedena z hlediska trpícího člověka.

Jsem odpůrcem, v jisté fázi, udržovat pacienta uměle při životě, při nesnesitelných podmínkách, protože pak se takový děj nepodobá prospěchu – ve smyslu záchrany života, ale podobá se prodloužení utrpení. Jsou některé případy – zase jen některé, kdy bych velmi nesouhlasil s radikálním přístupem. Jsou zase případy jiné. Znám i názory oponentů, vím, že jeden z tisíců nebo desetitisíců, například, se z toho těžkého stavu uzdraví – to je pravda. Ale co těch dalších deset tisíc – rozumíte? Operovat jedním člověkem z desetitisíc by nebylo příliš solidní, protože ten jeden osud je vyvážen desetitisícem velmi strašných osudů. Dnes naštěstí je vývoj péče již pokročilý a tak to není tolik aktuální. Jsem názorem kdesi uprostřed.

Ať nekončíme rozhovor pošmurně, nedávno jsem navštívil Váš vskutku úchvatný koncert na vodnářský zvon – byl to skutečně nádherný zážitek! Chystáte se v koncertování pokračovat a jestli, kolik přibližně koncertů chystáte na příští rok? Na co dalšího se můžeme těšit?

Ano, můžeme chápat tyto koncerty jako vybočení z každodenního rytmu. Jsou určitým časem relaxace nebo jak to nazvat. Dělám je rád, při každém koncertu mě velmi udivuje nástroj, na který hraji. Vnímám to jako čest a milost hrát na tento velmi historický zvon. Zde jsou aktuální termíny: https://www.dub.cz/cs/koncerty-vodnarsky-zvon-spolecna-vec. Všichni jste srdečně zváni!

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický

“Jak všichni společně hledáme pomoc pro své zdraví”

Rozhovor s filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem.

Velmi si vážíme toho, že jste se (námi) nechal znovu “odchytit” a poskytl svůj drahocenný čas k novému rozhovoru pro Chrám živočichů. Nahlédneme-li do Vašeho měsíčního programu na stránkách duchovní univerzity, je jasné, že trávíte většinu času na cestách po republice. Kolik toho přibližně najedete? Využíváte, kromě nutného řízení vozu, čas při přesunu ještě nějak jinak? Relaxem, studiem textů nebo třeba poslechem audioknih…?

Je pravdou, že v době postcovidové se cestování velmi, velmi zmenšilo a pro osobní důvody prakticky automobil nepoužívám. Číst knihy za jízdy se nedoporučuje ale během let se člověk naučí zcela věnovat řízení, přesto to může být i jistá forma bdělé meditace. Všichni máme JSEM, s jehož pomocí mohou zaznít ty nejvýznamnější „audioknihy“, je to jen jiný způsob. Je to tak trochu ženský svět - to jen někteří muži nedokáží vnímat více věcí naráz. Pokud se týká přednášek a dalších aktivit, je to výzva, odpovědnost, abych byl co nejprospěšnější, a tak se tomu cele věnuji.

Samozřejmě musím odpočívat občas aspoň na chvilinku se zastavit. Můj den naplňuje mnoho dalších aktivit, také příprava kongresu, který proběhne v Praze a bude opravdu celosvětovou akcí atd., i práce v BCSP.

Jak jste sám zmínil, důležitou “zastávkou” bude bezesporu Vámi chystaný zářijový Mezinárodní kongres zdraví Praha 2023 (www.mkz2023praha.cz ). Můžete tuto akci představit a seznámit tak čtenáře, o co přesně se jedná a jakým způsobem bude kongres probíhat?

Ano. Kongres probíhá v duchu hesla: Úspěchy a současné trendy TCIM pro 21 století – Kulturní dědictví minulosti pro budoucnost.

Každý se může přihlásit jako divák ZDARMA. Jen málokdy se vám naskytne příležitost účasti na tak významné akci, kde můžete získat zásadní informace pro posílení svého zdraví.

Hlavním cílem toho kongresu, je přinést relevantní ověřené informace do naší republiky z oblastí TCIM (tradiční, komplementární a integrativní medicíny). Vystoupí veliké množství uznávaných světových odborníků, – profesorů od Ameriky – Cornelova univerzita, po Velkou Británii – Cambridge, přes australské univerzity, a univerzity z Německa, Dánska, Austrálie, Kanady, Švýcarska, Indie spolu s praktiky tradiční komplementární a integrativní medicíny. Spolupořadatelem u je ANME – největší evropský svaz pro přírodní medicínu. Partnery kongresu jsou nadnárodní organisace EUROCAM, SALUS, EUAA a další. Záštitu nad kongresem převzal prof. MUDr. Julius Špičák CSc., podporu a záštitu poskytlo Hlavní město Praha.

V neposlední řadě je cílem vytvářet prostor pro komunikaci mezi našimi obory – TCIM (tradiční, komplementární, integrativní a alternativní medicíny) a medicíny EBM – medicíny založené na důkazech tak, aby pacienti mohli mít z těch oborů co největší prospěch.

Jak moc náročné je být pořadatelem takové události? V čem jsou největší překážky a kde se naopak dostává pomoci?

Pořádání tohoto kongresu jest samozřejmě velmi náročnou prací, protože kongres se již dostává svou velikostí a personálním obsazením do třídy velkých mezinárodních kongresů – jako je londýnský kongres a další. Přináší to veliké množství korespondence, příprav atd. Tato práce musí udělat, je to pro naše zdraví důležité a umožní to najít pro mnoho lidí úlevu v jejich obtížích.

Důležité je také opravit názory na oblast alternativy, která je u nás vnímána spíše jako oblast šarlatánů, podvodníků, kteří chtějí těžit z lidského neštěstí. Situace je ale ve skutečnosti naprosto opačná. Nejenom, že všechny významné organizace jako WHA, WHO, Evropská komise doporučují národním vládám zařazovat obory TCIM do národních zdravotních systémů. V nejvýznamnějších medicínských databázích, jako je Pabmed a Cochrein, najdeme dnes již tisíce kvalitních vědeckých studií dokazujících účinnost TCIM. Je zde také výrazný zájem veřejnosti o tyto obory a množství výzkumných center ve světě. Významné světové univerzity přednášejí tyto obory ve svých studijních programech.

Komu je kongres primárně určen?

Kongres je určen úplně všem. Nepatří mezi kongresy, které jsou věnovány pouze úzkému vědeckému oboru. Myslím, že každý v programu kongresu může najít to, co ho bude zajímat, příspěvky jsou opravdu pestré. Kongres ve dnech 15.9. –17.9. 2023 je pro diváky online zdarma – stačí se pouze přihlásit zde: https://www.mkz2023praha.cz/prihlaska a tím je vše hotovo. Pak již nezbývá, než si vybrat z programu osobnosti nebo témata, která nás zajímají.

Bude se kongres nějak významně lišit od předešlého ročníku?

Ano bude, a to významně. Jedná se o hybridní formu, která umožňuje také osobní účast členů předsednictva. Jejich seznam naleznete zde. Budou mít své přednášky v hlavním přednáškovém sále, což je jistě mnohem výhodnější než v době covidové. Umožní to jistě lepší interakci mezi návštěvníky i lepší výměnu zkušeností mezi jednotlivými odborníky, což je na každém kongresu nejdůležitější, leckdy tzv. coffeebreak čili čas na kávu, bývá tím nejpřínosnějším. 😊

V rámci výše zmiňované akce se lidé mohou seznámit s různými druhy alternativní medicíny, ať už jde o homeopatii, ajurvédu nebo tradiční čínskou medicínu. Která z nich, pokud to lze říci, je Vám nejbližší a proč?

Nemám nějakou nejbližší metodu. Sám jsem odborníkem v oblasti biotroniky, jejímž zakladatelem byl pan Josef Zezulka. Jsem jeho pověřeným pokračovatelem. Nevnímám rozdíly, pokud je tu pomoc, která je reálná, která je dokazatelná, je každý obor důležitý. Není to o tom, kdo z koho, ale je to o tom, jak všichni společně, hledáme pomoc pro své zdraví.

Co podle Vás chybí současné klasické medicíně? Jsou podle Vás čeští lékaři a otevřeni propojit ji s tou alternativní?

Podívejte se na předsednictvo kongresu, které naleznete na našich internetových stránkách www.mkz2023praha.cz/#clenove a klikněte si na kteréhokoliv z jeho členů. Uvidíte jejich odborné životopisy, které jsou velmi obsáhlé, jejich vědecká odborná historie je tedy nesmírně, nesmírně atraktivní a jsou opravdu z celého světa. Je důležité, představit realitu TCIM, která se stává v poslední době dokonce i určitým trendem v celosvětovém měřítku. Postupujeme přesně v tomto duchu.

Ještě zpět k této akci, konkrétně které významné osobnosti, možná nám ale neznámé, tam můžeme spatřit či slyšet?

Zmínil bych Johna Hugese, který je vedoucím výzkumu v Royal London Hospital for Integrated Medicine (londýnská královská nemocnice). Prof. Madan Tangavelu z Gambridge je významným genovým biologem. Bhaswati Bhattacharya z Cornellovy univerzity z USA je univerzitní pracovnicí a velmi významnou odbornicí z oblasti TCIM v USA. Pan prof. Avni Salli je nazýván v Austrálii otcem alternativní medicíny. Je rovněž významný vědec – výzkumný pracovník.

Řada z těchto lidí, kteří zde vystoupí, mají také své vědecké hodnosti, a tedy nemůžou být rozhodně nazýváni za „ezoterní pomatence“.

Na závěr bych se rád vrátil do Vašeho vozu – co Vás přiměje zastavit a na chvíli si odpočinout? Děkuji za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů na Mezinárodním kongresu zdraví!

Když pracujete pro myšlenku, kterou jste přijali, tak už tolik nepočítáte hodiny a minuty. Jistě, že musíte občas zvolit nižší rychlost, ubrat plyn a počkat až se věci uklidní. To je tak u každého z nás. Myslím si, že tedy můj vůz přibrzdí po kongresu. Snad dojde i na krátkou dovolenou.

Přeji čtenářům to nejlepší a těším se na online setkání na stránkách kongresu 15. 9. – 17. 9. 2023.

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický

"Tvrdost lidských srdcí"

Rozhovor s Markem Drápalem, předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE a zakladatelem České křesťanské enviromentální sítě.

Na úvod bych Vám rád poděkoval, že jste si udělal čas na Chrám živočichů - těšíme se na Vaše postřehy, názory, informace. Rád bych Vás poprosil, zdali byste krátce představil, co jsou body církevní environmentální certifikace, které zaštiťuje spolek Česká křesťanská environmentální síť, jehož jste předsedou.

Církevní environmentální certifikace je takový administrativně nenáročný seznam bodů, který umožňuje rychle identifikovat oblasti, kde dochází k interakci mezi životem farnosti a Božím stvořením (přírodou). Smyslem této certifikace je, vedle vlastního snížení ekologické stopy, podpora zájmu křesťanů o ochranu Božího stvoření. Veškerá opatření a body certifikace jsou rozebrány v příručce Péče o životní prostředí v církvích - ­praktická příručka, která je dostupná on-line.

Nejen z médií slýcháme už téměř každodenně velmi nelichotivé zprávy o stavu modré planety. Jednu z cest, jak zmírnit negativní působení člověka, je nabídka dodržování vámi zmíněných zásad. Kterou byste vyzdvihl jako nejdůležitější?

Body certifikace jsou povětšinou velmi konkrétní a praktické. Jejich síla vynikne, až když tvoří celek. Čím úplnější, tím lepší. Pokud bych měl vybrat nejdůležitější aspekt porušenosti vztahu křesťanů k Božímu stvoření, tak by to byla ztráta soucitu a sounáležitosti s přírodou. Bez tohoto úzkého osobního vztahu s dílem Stvořitele nelze očekávat upřímnou ochranu životního prostředí. Stejně tak jako Ježíš přirovnává svůj vztah s lidmi k pastýři, který zná své ovce jménem, i my musíme osobně a důvěrně poznat zvířata, rostliny, skály, mokřady, řeky, potoky,...

Za "dveřmi" zuří válka, v televizi, která ždímá kilowatty drahé energie, pozorujeme neštěstí v podobě zemětřesení - na všech "frontách" umírají desítky tisíc lidí. Je teď vhodný čas být eko? Jak lidi přesvědčit o nutných "čistých" zásadách, když spousta obyvatel žije z ruky do pusy?

Naprostá většina ekologických opatření je současně i ekonomických. Vlastní střešní fotovoltaická elektrárna vyrábí elektřinu pro domácnost bez ohledu na spekulace na burzách, vlastní či lokální zemědělská produkce zajistí potraviny, i když se zavřou hranice. Zateplení objektu, snižování teplot, úsporné spotřebiče, omezení nadspotřeby či plýtvání je spolehlivá cesta k úsporám.

Jaký je Váš názor na Zelenou dohodu pro Evropu? Green Deal je pro mnohé sprosťárna, ze které mají profit jen bohatí vyvolení. Podaří se naplnit evropské cíle být klimaticky neutrální?

Napravit porušenost světa je vždy složité. Restrikce reagující na hříšnost často omezují svobodu všech, nejen hříšníků, a mívají zneužitelné skuliny. Přesto je role těchto omezení těžko nahraditelná. Každý se v autoškole učí, že alkohol za volant nepatří, každý ví, že jsou za to přísné tresty a přesto je mnoho těch, kteří tento zákaz poruší, často s tragickým koncem. Ten, kdo přísně dodržuje tento zákaz, se může právem cítit omezován, když je na své cestě zastaven policií a musí prokazovat, že nepil. Stejně tak Green Deal může někomu připadat příliš omezující. Nenapadá mě ale jiný demokratický mechanismus, jak dosáhnout klimatické neutrality v rozumném čase.

Vraťme se ke církevnímu ekokodexu. Nebojíte se toho, že může působit příliš fanaticky? Navíc třeba ten systém bodování…

Environmentální certifikace dává farnostem a sborům svobodu v tom, jaké body v dané kategorii splní. Bodový systém je pouhý mechanismus, který pomáhá splnit dostatečný počet relativně velmi snadno splnitelných doporučení. Jednotlivé body certifikace jsme podrobně diskutovali jak v církvi, tak s odborníky a zařadili je s kritickým odstupem a bez zaujatosti. O fanatismu tedy opravdu nelze hovořit.

Řadu opatření by pro člověka neměl být problém přijmout. Líbí se nám např. upřednostnění rostlinné stravy před živočišnou. V knize O Bohu a pelikánech - Teologie úcty k životu píše J. B. McDaniel "Přijetím bezmasé stravy může být jistým druhem svátosti, denním rituálem, jímž se podílíme na Boží touze po míru na zemi a jímž se, když ho praktikujeme, samotného Božího míru účastníme. Když uvážíme, že často pociťujeme nemohoucnost něco ve světě změnit, může být denní rituál vegetariánství jedinečným způsobem posilující. Jednoduchým aktem pozvednutí k ústům se naše vidlička může stát mečem, nebo pluhem”. Nestálo by ale to tuto skutečnost ještě více zdůraznit?

Jistě by stálo za to celou řadu míst detailněji rozvést, ale pak by již nešlo o stručnou příručku, ale rozsáhlou monografii. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Jak jsem již napsal, výhodou je komplexnost certifikace, která nevynechává žádnou z interakcí mezi církevním a životním prostředím.

Nechystáte "lite" verzi kodexu pro rodiny a jednotlivce?

Podle našeho názoru je současná certifikace již "lite", ale pro farnosti a sbory jsme přeci jen "lite" verzi připravili. Tam, kde teprve vztah k Božímu stvoření klíčí, je možné se zapojit do Sítě Zelených zrnek: http://ckes.cz/zelena-zrnka/

Někdy máme pocit, že církev zaspala, namísto aby byla tahounem změn - můžeme zmínit úctu k životu celkově - zahrnující kamarády zvířata. Co jí v tom brání se jich veřejně zastat, a stavit je stále na více než nižší stupeň oproti člověku?

Při pohledu do církevní historie vidíme, že hlasů, které se zastávají Božího stvoření byla celá řada. To, že jejich hlas nebyl slyšet, má jistě celou řadu příčin, ale myslím, že tou hlavní je tvrdost lidských srdcí. Lidé nechtějí slyšet sténání "lidiček v kožíškách" i celého Božího stvoření.

Poslední otázka je před námi - co Vám v poslední době udělalo největší radost a na co se nejvíce těšíte?

Největší radost jsem měl z toho, když jsem viděl, jak na rybníku, který jsem zbudoval na místě bývalé skládky, hraje hokej našich pět dětí se svými kamarády. Nejvíce se ale těším na to, až skončí válka...

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický